Brazílie: Příběh plný dobrodružství a nečekaných zvratů

Z Argentiny zamířila výprava do Uruguaye, kde ji čekal zhruba 60kilometrový přelet přes ústí řeky La Plata. Za hodinu a třicet minut letouny přistály v Uruguayi. Tam se ovšem objevily další problémy. Nejenže skupina neměla víza a měla tak povolený jen přelet země, ale v zemi platil mimořádný stav kvůli ničivým povodním.

Katastrofální záplavy v Uruguayi

V roce 1959 totiž Uruguay zažívala jedny z nejničivějších záplav ve své historii, způsobené na konci května a začátkem června extrémně silnými dešti. Nejvíce postiženy byly centrální a severovýchodní oblasti země. Záplavy měly devastující dopad, tisíce lidí byly evakuovány a mnoho z nich přišlo o veškerý majetek. Města a vesnice byly zaplaveny, mosty a silnice zničeny a zemědělství utrpělo značné ztráty. Vláda a mezinárodní společenství reagovaly rychle, vyhlásily nouzové stavy a mobilizovaly záchranné týmy. Díky tomu si záplavy vyžádaly jen necelých třicet lidských životů.

Cesta do Brazílie

Výpravě nezbývalo nic jiného než neprodleně zamířit do Brazílie, konkrétně do města Pelotas. „Tři hodiny jsme letěli nad tou potopou, kde široko daleko bylo všechno slito v jednu hladinu, z níž koukaly pouze střechy, někdy části domů. Na vyšších terénech stál nebo se topil dobytek. Pro orientaci se nebylo čeho chytit. Navíc jsem neměl mapy,“ popisuje dramatický přelet do Brazílie ve své knize Cesty života leteckého zkušený pilot L-60 Miroslav Křemen.

„Na kusu papíru jsem měl jen jednoduchý náčrtek z mapy u dispečera v Montevideu. Teď jsem si nadával, že jsem mohl být pečlivější, ale bylo by to asi stejně “pro kočku”. Věděli jsme, že letiště v Pelotasu je v prodloužené ose řeky. Ale jak najít řeku, když je to všechno jedna hladina a za chvilku bude tma? V tom se na hladině objevil parníček. Tak tam přece musí být i koryto řeky! Bylo, a záhy i letiště. V duchu jsem slíbil kapitánovi toho parníčku flašku rumu, až se třeba někdy setkáme,“ píše dále v pamětech.

Z města Pelotas se naše letouny vydaly až do Ria de Janerio, přičemž po cestě je čekala řada předvádění. S jejich organizací jim pomáhali delegáti, kteří zastupovali Československo v Latinské Americe. „Delegáti nám pomáhali s přípravou cesty i na místě, protože tam znali poměry,“ vysvětluje Luděk Skočdopole, jak probíhala organizace předvádění v 50. létech. Delegáti byli vysíláni na tři až čtyři roky, přičemž někteří měli na starosti více států, jiní pouze jednu zemi. „Hlavní ale bylo, že nám vždy uměli pomoci,“ dodává Luděk Skočdopole.

Velkolepá předvádění v Brazílii

V Brazílii výprava prezentovala chlouby československého leteckého průmyslu konkrétně ve městech Florianópolis, Curitiba, São Paulo a Rio de Janeiro. Posádku, která byla po několika měsících cesty v Latinské Americe „totálně bez peněz“, čekalo několik zastávek v tamních bankách.

Jedno z nejúspěšnějších předvádění se uskutečnilo na proslulé pláži Copacabana, kde se dnes mimo jiné konají největší hudební akce na světě. Letouny a piloti se dočkali veliké slávy, když tehdejší novinové články hlásaly, že show přihlíželo 50 tisíc diváků. „Já je nepočítal, ale byla to dlouhá zabíračka, protože délka pláže je asi čtyři kilometry,“ vzpomínal Miroslav Křemen.

„Měli jsme sestavu, kterou jsme dohodli dopředu s piloty i s pracovníky podniků, kde se letouny vyráběly. V Československu se tehdy hodně cvičila akrobacie v aeroklubech, takže jsme měli možnost vybírat z mnoha prvků,“ vysvětluje Luděk Skočdopole. Show byla neskutečná a úspěch obrovský. „Na závěr mi (na pláži Copacabana) dali s sebou parašutistu s raketami, kterého jsem vysadil do moře, což by mně nevadilo, ale on si ty rakety, asi podomácku vyrobené, zapaloval již v kabině. To mě trochu vzrušilo, protože jsem neměl padák, kdežto on ano. Jemu by to v případě potřeby vyšlo, byl by “jednička”, ale co já?,“ píše o velkolepém předvádění s humorem ve své knize pilot Miroslav Křemen.

Brazílie - země kultury a otevřených lidí

Program v Brazílii byl velmi nabitý, ale výprava si našla čas i na prozkoumání místní kultury. Ve městech, kde byla na vzestupu kulturní scéna, se neustále ozývaly zvuky samby a bossa novy. „Je to krásná země, lidé v ní jsou velmi otevření,“ vzpomíná Luděk Skočdopole. „Zdálo se, že tam žijí pouze šťastní bezstarostní lidé, kteří si vychutnávající život plnými doušky,“ píše k tomu ve své knize Miroslav Křemen.

Z Ria de Janeiro naše skupina pokračovala do São Paula, kde ale bohužel tragicky havaroval letoun Trener s pilotem Josefem Krejzou. O tom ale více - i s videem nehody - až v příštím dílu.