K neštěstí došlo 14. května po chybném rozhodnutí pilota, který z malé výšky v letu na zádech chtěl uskutečnit pravděpodobně obrácený půlpřemet. Letoun byl totálně zničen a po dohodě s vyslanectvím zavezen do jámy za městem,“ stojí v dopise, který vedoucí výpravy Luděk Skočdopole zaslal 18. května do pražského sídla společnosti Omnipol.
Půlpřemet nevyšel o pár metrů
Z protokolu o nehodě vyplývá, že Josef Krejza v São Paulu letěl při půlpřemetu v nižší výšce než obvykle. „Josef Krejza měl sestavu, ve které - aby to bylo efektní - letěl až k zemi. Tedy asi do výšky 30 metrů,“ vzpomíná vedoucí výpravy Luděk Skočdopole. V São Paulu však panovaly odlišné podmínky než při předchozích vystoupeních. „Ten den jsme dopoledne předváděli v Riu de Janeiru, které se nachází v nulové nadmořské výšce. Tlak v São Paulu, leží v nadmořské výšce 800 metrů, je ovšem jiný,“ vysvětluje Luděk Skočdopole. A dodává: „Bohužel mu to nevyšlo o pár metrů.“
Na havárii vzpomíná ve své knize Cesty života leteckého i Miroslav Křemen, který předváděl letoun L-60 Brigadýr před ukázkou Josefa Krejzy. „Stoupnul jsem si před svůj letoun a díval se na jeho sestavu. Dělal již asi třetí obrat, šel do nízkého náletu před nás a natáhnul mašinu jako na přemet. Když byl v horním bodu na zádech, tak udělal kopaný výkrut se zastavením na zádech. V tom okamžiku se mašina téměř zastavila v letu. Odhadoval jsem, že měl výšku tak asi 80 m, jiní říkali 100–120, ale stejně to bylo málo. Pepa byl na zádech, nízko, bez rychlosti a v nadmořské výšce 800 m. Byl to hrozný pohled,“ píše Miroslav Křemen.
„Člověku se chtělo křičet Pepíku přidej!, ale máte sucho v ústech. Pepa se snažil v poloze na zádech mašinu trochu rozeběhnout, aby ji snad půlvýkrutem dostal do normální polohy, ale rychle ztrácel výšku. Ještě jsem doufal, že když neztratí nervy, cit, tak to u země ještě vybere i z té polohy na zádech. Ten nálet mu vycházel kousek před nás. Když už byl nízko nad zemí, bylo vidět, jak se prudce vychýlila výškovka k vybrání. Asi se lekl země, což není divu, a k tak prudkému pohybu neměl dostatečnou rychlost a odtrhnul si z profilu i to málo vztlaku, který tam ještě vznikal. Přiklepl směrovku na beton pojížděčky a vzápětí dopadl na kabinu, kterou zcela utrhnul a skončil v trávě. Byli jsme všichni v šoku,“ dodává.
Dochoval se i filmový záznam nehody, který je možné vidět na: https://www.britishpathe.com/asset/161462/
Tragická nehoda Josefa Krejzy ukázala, jak krásné a zároveň rizikové může být létání, zejména při akrobatických obratech. Nehoda byla bolestnou připomínkou toho, jak důležité je dbát na bezpečnost a pečlivě zvažovat všechny faktory při létání.
Změna plánů
Po fatální havárii následovalo vyplňování různých protokolů a zařizování dalších věcí spojených s tragickou událostí. Vzhledem k tomu, že na místě nehody byli přítomni i zástupci konkurenčních firem, musela se výprava v Brazílii potýkat i se zkreslenými zprávami o této smutné události, které měly zhoršit pověst československých letounů. V novinách například psali, že stroj začal ve vzduchu hořet. Podobných článků bylo několik.
I když výprava čelila mnoha výzvám, neztrácela odhodlání a pokračovala ve své misi. „Po konzultaci s velvyslancem jsme se rozhodli dále v Brazílii nepředvádět. Po vyřízení všech záležitostí poletíme do Uruguaye a potom do Buenos Aires. Počítám, že bychom měli být do měsíce se vším hotovi,“ stojí v dopise, který po nehodě posílal Luděk Skočdopole do Prahy.
Dne 21. května opustila výprava Brazílii a vracela se do Uruguaye, kde je v Montevideu čekala poslední předvádění. O tom ale v další, závěrečné kapitole.