Poté, kdy byly sepsány nejrůznější protokoly a vyřízeny další záležitosti spojené s tragickou nehodou letounu Z-226 Trener, který byl zavezen do jámy za městem, se delegace vypravila 21. května do hlavního města Uruguaye, kde ji čekalo posledních pár dní předvádění. V té době se již uklidnila koryta řek a skupině tak bylo umožněno prezentovat československé letouny se vší parádou.
Všechno šlo podle plánu, a tak již 30. května přistála výprava v Baires na základně Don Torcuato. Před návratem ale bylo ještě potřeba předat letouny L-40 a L-60 novým majitelům. „Prodali jsme je totiž během turné,“ vzpomíná vedoucí výpravy a zaměstnanec společnosti Omnipol Luděk Skočdopole.
L-60 u nového zákazníka v Mendoze
L-60 Brigadýr skončil u nového majitele v argentinské Mendoze, předávka stroje ale proběhla až v polovině června. Vzdálenost tisíc kilometrů Miroslav Křemen urazil s československým strojem za necelých osm hodin.
„Při přeletu mi posadili dozadu letounu dva prominentní pasažéry, kteří se asi chtěli dostat levně do Mendozy. Jediné zdržení bylo v Rufinu, kde jsem přistál na pustém letišti a zaroloval na okraj k zamčené benzinové pumpě. Odněkud se vynořil domorodec a “pálil” na mě bezohledně katalánštinu, z níž jsem porozuměl pouze, že seňora od benzinu je doma,“ vypráví ve své knize Cesty života leteckého.
A dodává: „Vložili se do toho ti dva pasažéři, kteří už asi dávno litovali, že se se mnou dali na tohle dobrodružství. Zvýšenou kadencí katalánštiny nějak donutili toho domorodce, aby pro “paní benzínovou” dojel. V Mendoze jsem provedl několik posledních předávacích letů a argentinskou linkou jsem se vrátil do Bairesu,“ uzavírá Miroslav Křemen.
Vrátili se jako hrdinové
Za několik dní se členové výpravy vrátili zpět do Československa, kde přistáli jako hrdinové. V době jejich šestiměsíční cesty vyšla řada oslavných článků, které vyzdvihávaly jejich úspěchy v Jižní Americe. Zmiňovaly například zdárný přelet Kordiller nebo zástupy fanoušků, které se na jednotlivá předvádění chodily dívat.
„Z výstřižků z novin je vidět, že o nás byl v Latinské Americe zájem,“ potvrzuje nad skleničkou šampaňského vedoucí výpravy a zaměstnanec společnosti Omnipol Luděk Skočdopole.
Nezbývalo tedy než se začít připravovat na další prezentaci československých letounů ve světě. „I v té době se totiž kladl důraz na propagaci letounů v zahraničí. Nebyli jsme jenom v Latinské Americe, létali jsme například i do Kapského Města nebo různě po světě. A nebyly to jenom individuální propagační akce, účastnily jsme se i veletrhů,“ uzavírá své vyprávění o Latinské Americe dnes 94letý bývalý generální ředitel Omnipolu Luděk Skočdopole.
Končí tak i náš seriál o unikátní půlroční cestě, kterou Omnipol zorganizoval v závěru 50. let. Děkujeme proto panu Skočdopoli za cenné vzpomínky, fotografie i dobové texty, bez kterých by nemohl tento příběh vzniknout.