Dramatický přelet Kordiller

„Museli jsme přelétnout průrvu v pohoří. Řešili jsme, zda letět, nebo neletět,“ vzpomíná vedoucí výpravy a tehdejší zaměstnanec Omnipolu Luděk Skočdopole. Vrchol průsmyku Cristo Redentor se nacházel v nadmořské výšku 4300 metrů a byl v plánované oblasti přeletu nejníže položeným v Chile. I tak to ale byl pro naše letouny velký oříšek vzhledem k maximální možné výšce letu, které mohly dosáhnout. Například L-60 Brigadýr měl dostup 4500 metrů, tedy jen o 200 metrů více než samotný průsmyk.

Výprava se tedy musela rozhodnout, zda se pustit do rizikového přeletu Kordiller, což by jí ušetřilo značnou část cesty i času, nebo pokračovat dále na jih, kde by letouny pohoří přelétly v nižší nadmořské výšce. „Báli jsme se, ale letěli jsme,“ vzpomíná Luděk Skočdopole.

Posádka nejprve přistála ve vesnici Uspallata, blízko horského průsmyku. Miroslav Křemen s Brigadýrem tam nejprve testoval, jak jeho letoun reaguje ve vysokohorských podmínkách. Vítr si se strojem ale dost pohrával. „Do průsmyku jsem nalétl zhruba ve výšce 1000 metrů, po chvíli mě cosi uchopilo a táhlo nahoru, a pak Brigadýr začal rychle klesat k zemi. Musel jsem stroj otočit a prchat z údolí zpátky do Uspallata,“ píše ve své knize pilot L-60 Miroslav Křemen.

Výjezd do průsmyku turistickým autobusem

Přelet Kordiller však výprava i tak vzdávat nechtěla, následovala tedy prohlídka terénu průsmyku turistickým autobusem. Ráno 15. února 1959 vyjel karavan z města Mendoza a po osmi hodinách, přičemž jen posledních osm kilometrů jel téměř hodinu, dorazil k vrcholu průsmyku, kde se tyčila obrovská socha Ježíše Spasitele. Cestou minul i vesnici Uspallata, odkud Brigadýr několik dní předtím vzlétl.

Návrat zpátky poskytl výhledy do příkrého údolí. Obhlídka terénu vedla posádky k rozhodnutí, že přelet uskuteční v časných ranních hodinách za dobrého počasí, i když míst pro nouzové přistání v průsmyku nebylo mnoho.

Místo letu spíše ploužení

Vzlet byl naplánován na 24. února 1959. „Já jsem letěl s Miroslavem Křemenem v Brigadýru. Kromě výšky bylo pro nás důležité neustále hlídat motor našeho letounu, který byl ve vývoji a nebyl dostatečně vyzkoušený,“ vzpomíná Luděk Skočdopole. Odlet proběhl z letiště v Mendoze – to proto, aby stihli včas nabrat potřebnou výšku. Vesnici Uspallata tak přelétávali s Brigadýrem již ve výšce 3000 metrů, zbytek museli vystoupat až v samotném průsmyku. „Cesta zpět už neexistovala,“ říká Luděk Skočdopole.

Přeletěli průsmyk, i když ve zcela jiné (nižší) výšce, než ukazovaly tehdejší přístroje, a zahájili klesání do Santiaga, kde přistáli po dvou a půl hodinách letu. Let připomínal spíše ploužení. „Nepřipadalo mi to ani jako let, zdálo se mi, že se Šedesátka “vlnila” a “hrnula” dopředu jen díky “šlapajícímu” motoru,“ píše ve svých pamětech Miroslav Křemen.

Davy novinářů

Na letišti je po příletu čekalo slavnostní přivítání a davy novinářů. „Dostavila se ale zvláštní reakce, měl jsem na sebe zlost. Nebylo to solidní, bylo v tom mnoho náhod a štěstí. Mohlo to také dopadnout úplně jinak, protože kdyby… Nikdo nevěděl, jak moc si s L-60 v průsmyku příroda zahrávala,“ píše ve svých vzpomínkách Miroslav Křemen.

Pro Omnipol a celou delegaci to byl ohromný úspěch a velmi dobrý marketingový krok. „Všechno se celkem podařilo,“ uzavírá vyprávění o adrenalinovém přeletu Kordiller Luděk Skočdopole.

Co následovalo v Chile a Argentině? Proč museli několikrát měnit plány? To se dozvíte v dalších kapitolách. Připojte se k nám na cestě plné dobrodružství, úspěchů a nečekaných zvratů. Zažijte příběh, který zanechal nesmazatelnou stopu v dějinách československého letectví.